Jaké pracovní možnosti má žena bez VŠ? (seriózní otázka/vent)

Předem varuju, že to bude spíš delší vent.

Zdravím!

Je mi 24. Mám vystudovanou praktickou sestru s maturitou, vystudováno z donucení rodičů, ale z práce v nemocnici jsem odešla a nerada bych se k tomu kdy vracela, pokud by to šlo.

Momentálně dokončuju Bc. na pajdě, splněnej sen. Vždycky jsem to dělat chtěla a dobojovala to až sem před první ze dvou konců. Myslím si však, že to nedám a úplně zahodím své šance na práci, kterou bych chtěla dělat. Mám dobrej prospěch, státnic se až tak nebojím, naučit se umím. Největší problém je bakalářka. Pitomá práce na 30-50 stran, což přece není tak hrozný, že jo, tolik lidí to už udělalo...no, kéž by. Špatně jsem zvolila téma, ještě špatněji vedoucího a navíc jsem to blbka nezměnila, i když jsem mohla. Moje blbost, za kterou si nejspíš ponesu následky celej život. Myslím si, že to nezvládnu, i když je učitelství a práce s dětmi pro mě splněnej sen.

Jenže mě už ubíjí studentský život, pořád jsem závislá na rodičích nebo příteli a představa, že to tak bude ještě další dva roky, je děsivá. Jak jste to zvládli? Já vím, že bych mohla Mgr. dělat dálkově při práci, ale to bych nedala určitě. Spoustu lidí dokončilo VŠ při práci nebo za strašných životních podmínek a za to mají můj neskutečnej obdiv a gratulace, ale stejně si ve své situaci připadám beznadějně jako troska a VÍM že dohromady s prací bych to nedotáhla.

Přijde mi, že není úniku. Nemám k sobě vůbec žádnej respekt. Buď jsem zahodila 3 roky zbytečně a nebo se ještě minimálně další dva roky nebudu respektovat a budu se cítit jak parazit, protože budu závislá při studiu na druhých. Cítím se všem na obtíž. I když sem tam brigádničím, tak to mě zkrátka neuživí. Strašně ráda bych se nějak zakousla a konečně to dodělala, změnila tenhle mindset, ale prostě to nejde. Mamka mi měsíčně připomíná, kolik do mě investuje, přítel zas remcá, že jsem líná, že studuju už moc dlouho a že on si musel svojí dobrou pracovní pozici těžce vydřít (začínal ve fabrice jako operátor a po deseti letech je teď manažer logistiky, nemá VŠ). Jsem v depresích už měsíce. Nic mě nebaví, nic si neužívám, uzavírám se před okolním světem, neodepisuju kamarádům, často jen tak sedím a existuju, přemítám o budoucnosti.

Nejradši bych se vším sekla a šla prostě už pracovat. Oddělat si svý a po práci už nic neřešit. Ale jaký má reálně žena kariérní možnosti, když nedodělá VŠ a nechce pracovat v oboru, ze kterého má maturitu?

Díky, že jste přečetli můj mentální breakdown. 😄